Také v roce 2014 pokračovaly veřejné i neveřejné aktivity českých neonacistů v sestupné tendenci, která potvrzovala jejich stále hlubší útlum. Proto jsme spíše než okázalých neonacistických akcí byli svědky snahy o pronikání do politického mainstreamu v podobě parazitování na anticiganistických náladách nebo opětovných pokusů o schovávání se za apolitické a tradiční skinheads. Náckové se chtějí zkrátka dostat zpátky do sedla, ale už nějaký čas jim nikdo nepřistavil potřebného koně. Snad tato situace vydrží co nejdéle.

Události na československé scéně

Tím, kdo už se do mainstreamu se svými xenofobními a rasistickými názory téměř dostal, je frontman rádobypunkové legendy Zona A známý pod přezdívkou Koňýk. Začátkem roku odkryl slovenský Blackblog karty schované v Koňýkově ruce a v plné nahotě předvedl jeho xenofobní postoje a kamarádské styky se slovenskými nenonacisty. Koňýk se chvíli pokoušel bránit a všelijak vymlouvat, proto jsme na našem webu uvedli některé jeho výmysly na pravou míru.

Živo bylo i v pražské hospodě na Slamníku, kde se tak trochu v utajení pokusily odehrát svůj koncert dvě české kapely Summer Heroes a Violence station. Obě seskupení jsou de fakto revivaly oblíbených neonacistických kapel z 90. let, Summer Heroes tvoří bývalí členové Vlajky, jedné z nejpopulárnějších pražských NS kapel, a Violence Station navazují na tradici děčínského Ortelu. Nebylo to ostatně poprvé, kdy si daly na Slamníku dostaveníčko nahnědlé kapely a, jak uvidíme později, ani naposled.

Frontman Zóny A Koňýk se svými neonacistickými kamarády.

Čím dál tím častěji se naši neonacisté obracejí pro potřebné vzory do blízkého i vzdáleného zahraničí. Tu pro inspiraci, jindy pro trochu tolik potřebného respektu. Víceméně obojí se jim povedlo skloubit v případě přesunu tradičního nazimarše k uctění vybombardování Drážďan, který se loni uskutečnil v Karlových Varech. Naštěstí se celá akce odehrála za jasného nezájmu místních obyvatel a kupodivu i minimálního zájmu médií (což obojí ale po úspěšných antifašistických blokádách, které proběhly v Drážďanech, byla pro německé účastníky marše svým způsobem úleva) a z jakési náhrady za Drážďany zavládly mezi tuzemskými organizátory i německými pěšáky spíše rozpačité pocity.

Hlavním inspiračním zdrojem českých nácků a jejich nejaktuálnějším pokusem o progres (rozuměj snah o vyřešení věčného problému, jak dovedně zabalit rasistickou ideologii do lákavějšího balení) je identitářský projekt. Generace identity, postavená na zbytcích autonomního nacionalismu, se snaží tvářit jako seskupení idealistických mladých lidí, oslavujících svou společnou evropskou kulturní identitu. Nejen zahraniční zkušenosti a sdílené inspirační zdroje, ale i staré známé tváře, které Generací identity v ČR tvoří, však nenechají nikoho na pochybách, jaké jsou reálné cíle tohoto spolku. Michal Urban, Petr Kessner, Patrik Vondrák nebo všudypřítomný Lukáš Rod (o Lukášovi se více dozvíte zde  nebo zde nejsou našim čtenářům neznámé a jejich skutky hovoří samy za sebe. Do Prahy si aktivisté Generace identity pozvali i své ideové vzory ze zahraničí a v této souvislosti proběhl také předem utajený koncert – ano, opět na Slamníku. Identitářům se podařilo oklamat personál názvem smyšlené kapely. Patřičné výchově mladých kádrů se ostatně identitáři věnují už od mateřské školky. K dobru jim ale nutno připsat, že rádi vyráží do přírody.

Identitář, politický i chuligánský cestovatel Lukáš Rod.

Pokud ještě na chvilku zůstaneme u Lukáše Roda a zahraničních výletů, nesmíme zapomenout na jeho turné po Francii a Itálii, kam se Lukáš s rodinou a kamarády vypravil na fighterské turnaje konané pod hlavičkou ruské neonacistické značky White Rex. Ovšem spíš o politiku šlo jako vždy o peníze a tak se Lukášovi povedlo dát dohromady opravdu pěknou partu. Více asi nebudeme prozrazovat, vše potřebné zjistíte zde.

Další úsměvnou kapitolou náckovských snad z minulého roku byl tragický pokus zbytků české ultrapravice o blokádu pochodu Prague Pride. A tím pomalu výčet aktivit českých nácků za rok 2014 končí.

Spolu se snahami o adaptaci zahraničních vzorů úměrně stoupá zoufalost, zmatenost a roztříštěnost našich neonacistů. Ono také není jednoduché vyznat se v postmoderním světě. Proto náckové jednou podporují Sýrii, aby o půl roku později brojili proti islámu. Jindy se zase vymezují proti méněcenným rasám a zároveň vyjadřují solidaritu domorodým kmenům v Asii. Proto jsme nejen pro dezorientované aktivisty z druhého břehu připravili seriál o ideových rozdílech dnešních neofašistických ideologií zde a zde.

Na čem tedy nácci vlastně jedou. V poslední době hlavně na módní vlně antiislamismu. O průběhu jedné takové české protiislámské demonstrace, kterou sice neonacisté nesvolali, ale zato se jí v hojném počtu účastnili, čímž předznamenali nový trend pokračující i zkraje letošního roku, se můžete dočíst zde.

Bojovníci karenské guerrilové armády KLNA s vlajkou fašistického hnutí Casa Pound.

Události v zahraničí
I když u nás se toho na neonacistickém hřišti moc nedělo, jinde to žel bylo začasté jinak. I proto jsme se na webu antifa.cz věnovali mnoha zahraničním událostem. Vyjma aktualit, prezentovaných v rubrice World news, jsme připravili i řadu rozhovorů nebo překladů.

Zkraje roku jsme se vrátili k Marszi Niepodległości 2013, který proběhl v polském hlavním městě Varšavě, a během něhož skupina chuligánů a nacionalistů napadla místní squat Przychodnia. Z rozhovoru s polskou aktivistkou se dozvíte, jak probíhala obrana squatu a získáte i stručný přehled o polské scéně. V rámci propagace dokumentárního filmu Message from Dement jsme připravili rozhovor s jeho hlavním protagonistou Dementem, který se rozpovídal o situaci v Brazílii. V článku se tak dozvíte o punkové i neonacistické scéně v Brazílii a zde naleznete původní rozhovor v angličtině.

Anarchistická demonstrace v Brazílii.

Věnovali jsme se i aktuálním událostem na Ukrajině, kterým se mimo jiné věnoval rozhovor s anarchosyndikalistickým aktivistou. V něm popisoval události na Majdanu a na něm působící fašistické vlivy. Vzhledem k neustále eskalujícímu ukrajinskému konfliktu určitě není od věci připomenout si jeho začátky. V říjnu pak vyšel krátký rozhovor s Rosa Antifa Wien, jejíž specifikem je, že se kromě antifašismu zaměřuje také na kritiku sexismu, homo- a transfobie – zde.

Podrobněji jsme se věnovali Rusku a okolí. V květnu přijely do Prahy kapely What We Feel a Moscow Death Brigade. S druhou jmenovanou jsme si krátce popovídali zde. O něco podrobnější pak byl rozhovor s Alexejem Gaskarovem, obviněným v případu Bolotného náměstí. Rozhovořil se o zkušenostech z vězení, opozici, volbách starosty Moskvy i šanci na amnestii. Podobným zkušenostem se věnovala i kniha běloruského anarchisty Igora Oliněviče Jedu do Magadanu, ve které popisuje zkušenosti z vězení i trýznivou realitu Lukašenkova režimu v Bělorusku. Na jejím vydání se podílela AFA spolu s nakladatelstvím ČSAF a výtěžek z prodeje knihy byl použit na Igorovu právní pomoc. Více informací o knize zde.

Jedu do Magadanu, vězeňský deník běloruského anarchisty Igora Oliněviče.

V rámci Ruska jsme potřebný prostor věnovali i popisu protistrany. Seznámit jste se tak mohli se skupinou Orelských partyzánů, jedenáctičlennou militantní neonacistickou skupinou působící ve městě Orjol mezi lety 2009 a 2010. Podobné téma rozebíral i popis soudního případu a historie neonacistické skupiny NSO-sever, jejímž vůdcem byl Lev Molotkov. Skupina si připsala téměř tři desítky vražd a na padesát napadení imigrantů a antifašistů. Nejde o příjemné čtení, ale o to důležitější.

Kromě Ruska jsme psali i o Řecku, respektive Zlatém úsvitu. Překlad článku Čelit neonacistům v ulicích referuje o nejen o samotném vzniku hnutí, ale i o nebezpečí propojení parlamentní ultrapravice s militantními neonacistickými organizacemi. Dalším překladem jsme se dostali do staré dobré Anglie sedmdesátých let minulého století. Úryvek z knihy No Retreat (Žádný ústup) popisuje, jak se militantní antifašisté dokázali vypořádat s nácky z National Front.

Vůdce nenonacistické bojůvky zodpovědné za smrt desítek imigrantů a antifašistů Lev Molotkov u soudu.

Kauza Lety a blogy na antifa.cz
Závěr minulého roku vydala Antifašistická akce spolu s Institutem kritických studií a anarchistickou federací AFED (dříve ČSAF) knihu Paula Polanského Lety: Tábor smrti. Byla koncipována jako součást kampaně za odstranění prasečáku z místa bývalého romského koncentračního tábora v Letech u Písku. Kniha je stále k dostání a celá kauza neztrácí na aktuálnosti, proto s koupí neotálejte! Více o historii Let i knize samotné najdete zde: Lety, historie, o které se neučilo  a zde: Tábor smrti Lety: vyšetřování začíná. Další podrobnosti o knize se dočtete v článku Kniha cihlou.

Kniha Tábor smrti Lety a samolepky.

To ovšem stále není vše z loňské tvorby kolektivu kolem antifa.cz. K volnému stažení byl dán celovečerní dokument o českém antifašismu 161>88. Po letech stagnace se znovu rozjel blog Love footbal, hate racism, kde mohou nejen fotbaloví fanoušci nalézt spoustu rozhovorů, článků a dalších zajímavostí ze světa fotbalových stadionů. Spousta lepšího i horšího humoru na vás čeká na blogu hahaha.antifa.cz. Chcete-li se pobavit na účet Tomáše Kebzy, fotbalových chuligánů Slavie nebo Genera(ra)ce identity, stačí pouze kliknout. Kompletní seznam našich blogů najdete na horní liště webu antifa.cz.

Zachovejte nám přízeň a buďte aktivní!