Recenze dalšího čísla inspirativního hc/punkového zinu.

S potěšením si dovoluji konstatovat, že skoro po roce vyšlo druhé číslo „Bíložravce“, hc/punkového zinu, který víc než muziku řeší to, co je na pozadí, a hudba je k tomu vlastně jen odrazovým můstkem. S tím souvisí skutečnost, že značnou část čísla tvoří rozhovory.

V prvním (a také svém prvním) odpovídá na dotazy písničkář OioiPiratoi. Přemítá nad láskou, zda je revoluční či kontrarevoluční silou, nad životem v kapitalismu a nemožnosti jednoduchého úniku z něj, nad svou rolí terénního sociálního pracovníka, nad vystupováním proti rasismu či nad skutečností, že s rostoucím věkem může člověk radikalizovat své postoje, což vyvrací oblíbený paternalistický předsudek „však ty z toho vyrosteš“.

Poznat „krásy“ Ostravy umožňuje rozhovor s kapelou Smích hyen – nakouknete do kuchyně místních kapel, komunitního domu ve Spodní, restaurace Orejo či klubu Plan B. Neméně zajímavá je zkušenost členky kapely s její aktivitou v rámci londýnských Active Distribution.

No a další rozhovor přenese čtenáře do francouzského Grenoblu. Nikolas z kapely Plaine Crasse vypráví o místní punkové scéně i vlastních aktivitách jak v jejím rámci, tak v rámci kolektivu rodičů a učitelů ze základních škol či v hnutí na podporu zde žijících Romů. Takže až pojedete kolem, navštivte místní anarchopunkový infoshop Le Local Autogéré, sociální centrum La Baf či squat 102, který je obsazen již neuvěřitelných 30 let. A jestli rádi rozmýšlíte různé souvislosti, jistě vás zaujme, jak Nikolas mluví o Francii ve vztahu k její koloniální minulosti.

Jako návdavek Herbivore „přežvýkává“ téma antimilitarismu a odpírání vojenské služby, což vedle historického exkurzu kombinuje s dotazy na praxi v různých zemích, konkrétně v Rusku, Švédsku, Bělorusku, Francii, Norsku, Dánsku a Rakousku. Pozornosti se dostává ženám v historii anarchistického hnutí, které jsou i přes jeho rovnostářský charakter poměrně opomíjené. Dozvíte se, kdo byly Olga Taratuta, He Zhen, Milly Witkop či Voltairine de Cleyre.

No a na úplný závěr pár veganských receptů a vyvrácení mýtů o uprchlících, jako že muslimské země na ně kašlou, naše vláda na ně vynakládá miliony, neváží si darovaného jídla, mají chytrý telefony, představují hrozbu pro bezpečnost a jde hlavně o mladé muže.

64 stran A5. K sehnání např. v pražském infocentru Salé.